Chlamydie napadají v močově pohlavním systému buňky, které se nacházejí v pochvě, krčku dělohy, vejcovodech a v děloze. Krček dělohy je v tomto případě rizikové místo pro vznik nádorů.

Tyto bakterie se mohou přes vejcovody dostat i do břišní dutiny, kde mohou způsobovat i srůsty. U mužů napadají zejména buňky močové trubice, postihují také předstojnou žlázu, neboli prostatu, nadsemeníky a jiné části močově pohlavního systému.

Chlamydie mohou vzduchem zasáhnout také dýchací systém. Napadají buňky mandlí, hrdla, plic a průdušek, v určitých případech i některé buňky imunitního systému. Buňky poskytují chlamydiím všechno potřebné k životu – zejména však energii.

Chlamydie se mohou v postižených buňkách nacházet ve dvou formách:

aktivní (rychle se množí)
pasivní (množí se pomalu nebo „spí“)

Pro chlamydie je důležité, aby přežily uvnitř buněk, získávaly potřebnou energii, a proto se rychle množí. V jedné infikované buňce může být až 10 000 chlamydií. Chlamydie však může svoje množení na dlouhou dobu zpomalit nebo zastavit, když nemají dostatečně vhodné podmínky. Po ukončení svého životního cyklu chlamydie usmrtí infikovanou buňku a napadají další buňky, protože mimo ně nedokážou přežít. Poškození buněk se projevuje v podobě zánětu, výtoku, srůstů, někteří postižení však navenek nemají žádné problémy.

Chlamydie způsobují onemocnění, která byla popisovaná už v egyptských papyrech. Šlo například o onemocnění jako oční trachom, infarkt myokardu, neplodnost, průduškové astma, skleróza multiplex, Alzheimerova choroba a další.

Ne všechny typy této bakterie je možné získat sexuálním přenosem. Další možnou formou je kapénková infekce, která vstupuje do organismu přes sliznici úst, nosohltanu nebo očních spojivek. K přenosu může dojít nejen sexuálním stykem, ale také dotykem, kýchnutím, povídáním nebo přímým kontaktem. Člověk se může nakazit také prostřednictvím kontaminovaných předmětů jako společné osušky, ložní prádlo, veřejné bazény a koupaliště apod. Nakazit se může i novorozenec během porodu, pokud je matka infikovaná. Existují dokonce i případy, při kterých se oční lékaři nakazili při vyšetřování pacientů. Chlamydia psittaci se přenáší kontaminovaným trusem zvířat.

Životní cyklus chlamydií

Uvnitř napadených buněk probíhá životní cyklus chlamydií, který je poměrně komplikovaný. Jejich životný cyklus je neobvyklý a podobá se viru. Jejich výskyt probíhá ve dvou formách – jako elementární nebo retikulární tělísko.

Elementární tělísko je metabolicky aktivní, není schopné se dělit, má denzní jádro a rigidní buňkovou stěnu, která mu poskytuje ochranu v extracelulárním prostředí.

Retikulární tělísko je metabolicky aktivní se schopností se dělit. Do buňky hostitele vniká toto tělísko procesem, který se podobá endocytóze. Tělísko zůstává v endosomě (fagosomě) po celou dobu cyklu, protože je blokovaná fagolysosolální fúzí. Po 8 až 9 hodinách se mění na neinfekční retikulární tělísko. Během dalších 16 až 24 hodin se retikulární tělísko dělí binárním dělením a potom se zpětně transformuje na tělísko elementární.

V případě mužů se projeví zánět močové trubice. 40 až 50 % všech zánětů je způsobených právě přítomností chlamydií. Prvními příznaky infekce jsou pálení a bolestivost při močení, někdy se může vyskytnout vodnatý výtok z močové trubice. Příznaky se podobají lehké formě kapavky, proto je terapie primárně vedená vůči kapavce. V případě neúspěšné léčby je dobré vyšetřit přítomnost chlamydií. Inkubační období je v rozmezí 10 až 20 dní. Pokud nedojde ke včasné léčbě, mohou nastat komplikace. Infekce přechází z močových cest do prostaty a k semeníkům a nadsemeníkům. V některých případech dochází i k zánětu konečníku. Zánět je velmi bolestivý a může skončit až neplodností.

V případě žen je sliznice pochvy vůči chlamydiím odolná, proto infekce postupuje až do krčku dělohy. Projevy nejsou většinou nijak výrazné, a proto často dochází k podcenění zdravotního stavu. Na začátku se projevuje výtokem, který může mít hlenovitou až hnisavou konzistenci, bolestivým sexuálním stykem a krvácením mimo menstruaci. Stejně jako u mužů se objevuje svrbění a pálení během močení. Ve vnitřní části genitálií se může objevit i vyrážka. U žen infekce nejvíc postihuje krček dělohy a močovou trubici. Pokud se infekce včas nevyléčí, postupuje přes dělohu na vejcovody a vaječníky. V tomto rozsahu už mluvíme o těžké infekci pánve, která se projevuje bolestí v podbřišku, zvýšenou teplotou nebo poruchami menstruačního cyklu. Neléčené chlamydie mohou způsobit až neplodnost, přičemž riziko je vyšší než u mužů.

Vyskytnout se může i mimoděložní těhotenství, potrat nebo předčasný porod. Infikovaný krček dělohy je jeden z faktorů pro vznik karcinomu. V některých případech dojde k přenosu onemocnění na novorozence. Vstupní bránou jsou zejména oční spojivky a nosohltan. Ve 40 % případů novorozenci onemocní několik týdnů po porodu chlamydiovým zánětem spojivek. U 10 % z nich se po několika týdnech rozvine novorozenecký zápal plic, který může být smrtelný.

Diagnostika

Nejčastěji tento problém řeší specialisté – gynekolog, plicní lékař nebo urolog. V posledních letech zaznamenala diagnostika chlamydií velký pokrok. V první řadě se odebere vzorek ze sliznice, kde se předpokládá výskyt infekce. Každou infekci je možné diagnostikovat přímo nebo nepřímo.

Přímá diagnostika – spočívá v jednoznačném potvrzení výskytu chlamydií v místě infekce.
Nepřímá diagnostika – spočívá v důkazu protilátek proti chlamydiím v krvi nebo v místě infekce; jde však o velmi nepřesný důkaz, který má vysoký výskyt chyb.

Nejpřesněji se tak chlamydie určují pouze přímým důkazem v místě infekce. Chlamydie sice lze dokázat i kultivací, neboli růstem na specifických médiích a jejich následnou identifikací, ale jde o nepřesnou metodu. Nejpřesnější metody využívají přímý důkaz nukleové kyseliny v chlamydiích.

PCR – polymerázovou řetězovou reakci standardně provádí Centrum lékařské genetiky v Bratislavě, zavádějí ji však i další pracoviště v každém větším městě. Chlamydie se však vyšetřují také v imunologických nebo cytologických laboratořích. Při testování se používá ELISA test a mikroimunofluorescenční test.

Léčení

V léčbě chlamydiových infekcí využíváme zejména makrolidová antibiotika, tetracykliny a chinolony (resp. fluorované chinolony). Za nejdokonalejší preparát se dnes považuje azitromycin, který v nekomplikovaných případech lze podat u C. trachomatis i v jedné dávce. Také ho lze s výhodou podat pacientům, u kterých předpoklad dodržení léčebného režimu je nižší, což jsou mnohokrát sexuální partneři.

Během léčby infekce vyvolané C.trachomatis je vhodné dodržovat následující doporučení:

spolu s infikovaným se léčí i sexuální partner, aby nedošlo k opětovnému infikování,
omezení sexuálního styku (ani s kondomem),
zdržení se mechanické manipulace v oblasti genitálií (chlamydie se vyskytují uvnitř postižených buněk a při jejich poškození při mechanickém dráždění hrozí jejich únik do mimobuněčného prostoru a mohou napadat další buňky),
po léčbě je s odstupem asi jednoho měsíce potřebné zkontrolovat její účinnost, nejlépe vyšetřením výtěru z místa infekce nebo moči.

V případě nekomplikované léčby stačí u žen týdenní a u mužů 10denní léčba. Výhodou je užívání azitromycinu, který lze podat v jedné dávce. V případě opakované či chronické infekce je vhodná dlouhodobá 2 až 3týdenní léčba.

Nákaza dýchacích cest je léčená podobným způsobem. V tomto případě je však těžké určit původce nákazy, protože jde o přenos vzduchem. Neléčené chlamydiové infekce by mohly vést i k závažnějším infekcím. Protože chlamydie nemají buňkovou stěnu, většina antibiotik, jako penicilín nebo cefalosporin, je nedostatečně účinná. Chlamydiové infekce u astmatiků, u pacientů s chronickými nemocemi (zejména srdce) a u pacientů s onemocněními dýchacích cest si vyžadují často několikatýdenní léčbu, někdy je nutné použít kombinaci antibiotik.

Prevence

Existuje několik pravidel, která je dobré dodržovat, pokud se chcete vyhnout chlamydiím a všeobecně pohlavním chorobám.

Spolužití s partnerem v monogamním svazku.
Nebýt promiskuitní a nestřídat často sexuální partnery.
Vyhýbat se náhodným nechráněným sexuálním stykům s neznámými partnery.
Být seznámený s partnerovým zdravotním stavem.
Dodržovat zásady osobní hygieny a používat vlastní ručníky nebo prádlo.
Důkladné dodržování hygienických zásad na rizikových místech, jako jsou bazény nebo sauny.
Dodržovat zásady komplexní léčby podle doporučení lékaře.